"Poslední věc, kterou jsem slyšela, byl hlas mých dětí, které si hrály, pak všechno zčernalo. Když jsem otevřela oči, myslela jsem, že jsem oslepla. Nic jsem neviděl. Už jsem neslyšel jejich hlasy. Zkontroloval jsem, jestli je moje žena naživu. Její záda a nohy byly zlomené, ale byla naživu. Tak jsem zapnula světlo svého telefonu a pokusila se najít děti. Moje tříletá dcera Julie na mě zpod trosek volala: 'Baba, Babo, kde jsi?' Odnesla jsem ji na bezpečné místo a pak jsem se vrátila pro svého druhého syna Karíma. Měl vážné poranění hlavy. Byl v transu. Pořád říkal: 'Je mi to líto, mami. Prosím, neobviňujte mě. Je mi líto.' Když jsem je přivezl do nemocnice, odmítl jsem, aby se kolegové zabývali jejich zraněními. Jednal jsem s nimi sám. Udělal jsem oblékání. Odstranila jsem stehy. Chtěl jsem, aby cítili: 'Náš táta se o nás stará, možná nás ještě může ochránit. Možná je to stále náš hrdina." Myslím, že se nám daří dobře. Moje žena je nyní na invalidním vozíku; nemůže chodit. Takže jsem pečovatelkou všech. Rány dětí se pomalu hojí. Velký problém je ale s jejich mozkem. Nemohou dobře jíst, nemohou dobře mluvit. Julia se stále budí v noci a křičí. Pokaždé, když slyší raketu, začne se třást a plakat. Říkával jsem jí: 'Neboj se. Nezaměřují se na nás.' Je to mýtus, který my všichni v Gaze vyprávíme svým dětem. Ale už to nefunguje; Ví, že je to lež. Snažím se udržet pohromadě, aby mě stále mohli vidět jako svého hrdinu. Ale ne, nejsem teď silná. Jsem slabý. Nejím dobře. Dříve jsem nosila lepší oblečení. Nejsem v pořádku. Je tu tolik strachu. Strach, že se nikdy nevzpamatují. Pokud dojde k dalšímu úderu, dokonce i v naší blízkosti, ztratí rozum. Rozumíte mi? A mám tolik viny, protože já jsem důvod, proč jsme zůstali. Měli jsme možnost opustit Gazu před rokem. Ale odmítl jsem. Protože miluji své lidi. Miluji své pacienty, a tak jsem se rozhodla zůstat. Ale toho všeho lituji. Moje děti měly právo žít svůj život. Ne tento život jsem si pro ně vybral. Nejsem v pořádku. Se svými dětmi se mi nedařilo. Nezachránil jsem je ani je neochránil. Bývali jsme krásná rodina. Ale teď nevím." ------------------------------------ Dr. Ahmed Seyam je chirurg s @MSF_USA. Jeho příběh je součástí série, kterou dělám o palestinském personálu Lékařů bez hranic v Gaze.