Před lety jsem četla tuto knihu od lékařky, pediatričky, která po desetiletí praktikovala medicínu a která vychovávala dítě bez pomoci jeslí. Řekla, že když se jí a jejímu manželovi narodila dcera, nemysleli si, že by se měla vzdát své lékařské praxe, a tak v kanceláři vybudovali malou místnost s pěkným oknem, kde si dítě mohlo hrát a spát během dne a maminka mohla být dovnitř a ven a navštěvovat pacienty. Dokonce se odtud učila doma, když dcera vyrostla. Jsem si jistá, že v průběhu let museli pracovat i na jiných věcech, ale pamatuji si, že mít své dítě každý den s sebou v práci, v pěkné místnosti s velkým oknem, znělo jako perfektní scénář. Opravdu sen. Myslím, že tento život je dosažitelnější, než se zdá.