Na střední škole jsme měli vedoucího sportu jménem pan Hartman (všichni jsme mu říkali Hardman). Školu opustil, když mi bylo 16, a během svého rozlučkového projevu to zakončil: "Pamatuj, vítězství není všechno... *pauza* (byli jsme v šoku, že to řekl) Pak pokračoval... "Je to jediné, co se děje." Což bylo přijato obrovským potleskem. Od té doby mi to zůstalo v hlavě. Během svého působení na škole nás Hardman dovedl k vítězství v několika venkovských ligách a regionálních šampionátech ve všech sportech, na kterých záleželo. Jeho soutěživost, pracovní morálka a myšlení byly patrné po celé škole. Každé dítě potřebuje někoho takového ve svém životě. Tvrdý muž, který vám říká, že neexistuje druhý nejlepší, prohrát není v pořádku, a pokud nevyhrajete, měli byste trénovat tvrději a zlepšovat se. Hardman mi s tou jednou větou dal víc než většina učitelů za poslední roky.