Mnoho umělců ve web3 je unavených a hluboce frustrovaných. Už mě nebaví podvodníci. Unavený z toho, že každý den chodím a stále se cítím neviděný. Unavený z poctivé práce, když jen hlasité věci dostávají veškerou pozornost. Někteří jsou vyčerpaní z tahání koberců. Některé z prázdných slibů. Někteří z toho, že sledovali skvělé umění, která byla ignorována, zatímco běžní lidé dostávali pozornost. A někteří jsou prostě unavení z toho, že už se necítí oceněni. A upřímně... Chápu to. Cítím to taky. Ale tady je něco, k čemu se pořád vracím zpět: Frustrace je lidská. Je to povolené. Dokonce to dává smysl. Ale pokud zůstaneme jen v té energii, pomalu formuje to, co se k nám vrací. Co vydáváme, to zveme dovnitř. A jen pozitivní, konstruktivní energie skutečně přitahuje lidi, příležitosti a budoucnost, kterou skutečně chceme. Důvod, proč mě toto zklamání tak bolí, je ten, že spousta lidí tady se opravdu stará. O umění. O spravedlnosti. O komunitě. O tom, dělat věci správně. Takovou frustraci nedostanete v prostorech, kde na ničem nezáleží. Stále je tu tolik skutečného talentu, štědrosti a opravdové podpory, která se děje každý den. Takže ano, pochopte tu frustraci. Nepotláčej to. Ale nech z toho něco vyrůst. Nechte to proměnit v lepší práci, hlubší podporu, jasnější hodnoty, silnější kruhy. Pokud se teď cítíte zklamaní, nejste rozbití, vidíte to jasně! A pokud jsi tu pořád navzdory všemu, už to o tobě něco vypovídá. Nevzdávejme se toho, co tu budujeme s péčí za poslední roky. Bojujme dál za dobro. Podporujme dál ty, kteří si to zaslouží, a snažme se společně budovat lepší budoucnost.