Omezujeme se, dokud nejsme nuceni je porušit Před časem jsem si myslel "tvrdě jsem pracoval", pak mě jeden člověk tlačil, abych pracoval ještě víc – nemyslel jsem si, že je to možné, ale on držel tempo, které jsem chtěl držet v pořádku, tak jsem to udělal. Najednou jsem našel novou úroveň produktivního úsilí, ke které jsem se mohl dostat, a ta stará se stala standardem. To ale platí pro všechno v životě, máme tyto mentální hranice, které normalizujeme, stávají se standardem toho, co děláme. Nejtěžší je, že hranice jsou podvědomé. Jak tedy můžete vědomě zkoušet je porušit, když si neuvědomujete, že si je na sebe kladete? Odpověď jsou lidé. Každý, koho potkáte, má nový pohled, jiné limity a vyniká v různých oblastech. Jakmile uvidíte, co někdo dokáže, pomůže vám to odemknout tu úroveň, protože začnete přicházet na to, jak se na ni dostat také. Nasávej co nejvíc, k tomu musíš být otevřený, když tě svět často uzavírá.