Kdysi jsem se také stala obětí školní šikany, když jsem pocházela z chudých horských oblastí na západě, abych studovala na místní škole ve východní pobřežní oblasti. Každou neděli, když se vracím do školy, jsou mé kroky velmi těžké, jako bych byla ve vězení, takový nelidský život trvá tři nebo čtyři roky a celé mé dětství je šedivé beze stopy štěstí a vitality. Později, když jsem vyrostla, se lidé stali uhlazenějšími, flexibilnějšími a chytřejšími, ale já jsem se integrovala do jejich řad a stala se součástí šikany ostatních, a stále se cítím hluboce vinná a vinná. Prostředí té doby bylo tak špatné, že jste se nezačlenili, "nevylezli nahoru", nebyli jste dostatečně chladnokrevní a neměli sílu se bránit, byli jste outsider, čí vinou byla atmosféra v kampusu? Jsem oběť a pachatel a nemám žádné právo odsuzovat ostatní a velmi se stydím.