Když jsou lidé těhotní, uvědomuji si, že mi to není příjemné a nechci být příliš nadšená nebo příliš nadějná Některým lidem to může připadat chladné, protože se zdám být v jejich vzrušujícím období odtažitý

Trochu jsem se do toho ponořila a když mi bylo (~6 let), máma měla pozdní potrat a byla to ta nejtragičtější věc, která se nám do té doby v životě stala. Pamatuji si, jak mě nechala poslouchat jeho kopání a všichni byli tak šťastní, že budou mít další dítě

Později v životě se máma stala asistentkou v gynekologických ordinacích a myslím, že pro ni bylo očistné si uvědomit, jak časté jsou potraty. Stávají se pořád

Vždycky se bojím, že ten muž dítě ztratí, chci mít nízkou naději, dokud se dítě neprojeví. Uvědomuji si, že to není rozumné, tragické věci se mohou stát vždycky, lidé mohou zemřít v jakémkoli věku. Ale kolem těhotenství mám problém se pro mě těšit

Nemám na to řešení, ale když to vím, můžu o tom alespoň mluvit. Moje sestra i švagrová jsou teď těhotné a cítím svou vlastní nepřítomnost v tomto období jejich životů. Je to něco, s čím se musím vypořádat, abych byl dobrý bratr

Každopádně, pokud máte nějaké myšlenky nebo cokoli, co byste chtěli sdílet, klidně se podělte. Děkuji, že jste to dočetli, jsem vděčný, že mám lidi, kteří vás vyslechnou, ať už jsou jakkoliv vzdálení