Proces pokusu a omylu přírodního výběru umožňuje zlepšování, aniž by mu někdo rozuměl nebo ho vedl. Totéž může platit pro to, jak se učíme. Existují nejméně tři druhy učení, které podporují evoluci: učení založené na paměti (ukládání informací, které přicházejí prostřednictvím vědomé mysli, abychom si je mohli později vybavit); podvědomé učení (znalosti, které si odnášíme ze svých zkušeností a které nikdy nevstoupí do naší vědomé mysli, i když ovlivňují naše rozhodování); a "učení", ke kterému dochází bez jakéhokoli přemýšlení, jako jsou změny v DNA, které kódují adaptace druhu. Dříve jsem si myslel, že vědomé učení založené na paměti je nejúčinnější, ale od té doby jsem pochopil, že produkuje méně rychlý pokrok než experimentování a adaptace. Abych vám dal příklad toho, jak se příroda zlepšuje bez přemýšlení, stačí se podívat na boj, který lidstvo (se vším svým myšlením) zažilo ve snaze přechytračit viry (které ani nemají mozek). Viry jsou jako brilantní šachoví soupeři. Tím, že se rychle vyvíjejí (kombinují různý genetický materiál napříč různými kmeny), zaměstnávají nejchytřejší mozky v globální zdravotnické komunitě vymýšlením protitahů, které by je zadržely. Pochopení tohoto faktu je obzvláště užitečné v době, kdy počítače mohou provádět velké množství simulací replikujících evoluční proces, aby nám pomohly zjistit, co funguje a co ne. #principleoftheday